Slunovratová modlitba
Směle odhazuji,
co mi již není nésti s sebou.
Na mé cestě domů.
Uvolňuji sebe ze všeho,
co mi již neslouží.
Vítám sebe v místě, kde
chci být.
Otvírám se novému, nezrozenému,
nesmírnému,
ohni úsvitu vprostřed temnoty,
rdící se čistotě
a kráse, jíž nikdo dosud
nepopsal.
To dobrodružství jest žíti mě.
Plachty mé lodi se již nadouvají
v červánkách neznámého.
*
Vítám Lunu, matku svou,
vlhkost éteru, který tvoří
Vítám žízeň
Vítám TMU
Vítám matku NOCI.
A uvolňuji se k ní ze všech sevření.
*
Vítám Slunce, odvážné
a jasné, otce svého,
v červánkách jeho milosrdenství.
Dělí se se mnou o svůj chléb
a kráčí bos,
aby i mně bylo v prostotě
jíti domů.
Dělím se o svůj chléb,
neboť i já jsem úroda
minulých jar.
A o co se nepodělíme,
nemůže zlátnout.
A těžknout,
aby bylo odneseno domů
Velkou řekou.
Vítám řeku, proud,
jenž mě nese a
nastupuji ve svou loď.
Vítám změny,
svátek prostoty.
Plujeme domů,
já i ty.
(21. 12. 2017)
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš pohled.