Je lépe tomu nestát v cestě (hledání alternativních názvů pro konstelace)
Alternativní názvy pro konstelace:
Polycentrická kinestetická projekce
Mýtopoetická metafora
Diskordianistická anekdota
Prdel na hrneční dekonstrukce dosavadních ego-pojetí
Kompostace toho, co překáží takto-jdoucímu
Sado-maso, za které poděkuješ
Šivův tanec
Šivův anální klistýr
Jak vyjádřit konstelace dynamičtěji, jako proces, kde je mnoho dění, toku energie, zvratů a katarzí?
Dílky magnetků tančících po stole
Ty jsou animovány nevědomými silami
Co je to za síly?
Tyto síly řídí svět, všude a pořád, jako tisícinásobné paže boží vůle
Tento princip se musí dít neustále, nejen v konstelacích.
Nějaké síly se mají tendenci nalévat tam, kde pro to vytvoříme prostor.
Tam, kde se vytvoří prostor, vzniká medium. Médiím je přístupné, aby neslo obsahy, které se na něj snesou. Odkud ? Podle jakých pravidel?
Jde o vysílání obsahů skrze přístupné média, nosiče.
Něco se píše samo skrze volné měkké voskové tabulky.
To je podobné stavu tvorby. Když v inspiraci píšu, sám jsem tekoucí vosková tabulka, květina otvírající se slunci. To vyšší „samo“ natéká.
V tu chvíli jste svědky zázraků. Kosmické tvorby. Zjevuje se zde život sám, tak jak se uskutečňuje kdekoli jinde. Vidíte stvořiteli do předsíně jeho kuchyně. To je závratné, plodí to úžas a pokoru. Sebe-sklonění. Hlava je na zemi, aby se posvátno mohlo dít, a my tomu nepřekáželi. Abychom neblokovali, když To, Ono hovoří. Svou jasnou řečí, nekompromisní, krystalickou.
Konstelace nastupují tam, kde dřív vládly „svaté knihy“. Svaté knihy paušalizovaly, jednotné zjevení pro miliardy odlišných lidí a příběhů. Zřejmě to mělo své místo, ale svět se mění. Konstelace nesou zjevení pro oněch několik zúčastněných, jim šité na míru. Laserový paprsek je zacílený a píše s rukou nekonečně jemnou. Neplýtvá slovy, mluví, zjeví, co je nutné, a ustane.
Musí být lepší název než konstelace. Ten něco úplně nepřiznává. Nesmí jít o něco odděleného od všech ostatních životních procesů.
Co je to, co se děje pořád?
Uskutečňování Taa
Kosmický tanec, tvarování podle vůle boží, zjevování pravůle
Kosmické aikido
Restrukturalizace (to neefektivní, kde se energie blokuje, se zprůchodní).
Uvedení do sourytmu
Synchronizace, sourytmizace s…
Znovuspojení
Přemodelování
Celý svět je staveniště plné cvrkotu
Včetně tohoto řazení slov
Zeptáme se konstelacich samých, co jsou zač!
Tak jako se Jung zeptal i-ťingu
Za ego jdoucí psychologie
Ego se podřizuje zjevení, které je vyšší než ono
To je možné, jen když ego neví, když se táže
Nevědoucí, pokorné ego, je ve stavu průchodnosti, transparence, nestojí v cestě. Pak Ono může hovořit.
Když hodíš stébla rákosu
Když hodíš kostky na stůl
Děje se totéž
Stejný tanec, kam se nalijí tvůrčí síly
Ono se nemůže nedít, exploduje v každé vteřině
Je lépe tomu nestát v cestě
-
Kamil Novotný navrhuje tyto alternativní názvy konstelací: Samodějky. Životaběžky. Proudstelace. Činoděje. Takhle lidově. A víc psycho: Flowanalýza. Freudbijky. Jungiáda. Archetypálky
Irena Kozelská: V konstelacích je něco totožného s antickým dramatem. Expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa. Jednota místa, času, děje - mikrokosmičnost obsahující makrokosmičnost. Přítomnost mýtu. Katarze. Katarze se dotýká všech, aktérů i přihlížejících. Možná víc přihlížejících. I když vlastně nikdo nepřihlíží. Kdo nehraje, nepodílí se na příběhu, ten se identifikuje, a tudíž stejně hraje, stejně se podílí. Taky je v tom iniciace, výchova a sebevýchova: přijímám katastrofu, protože jí díky té zkratce najednou rozumím, stává se pro mě lekcí. Poučím se. Ze slova katastrofa je vůbec zřejmé, že je to cesta přijímání bolesti. Člověk roste utrpením. Nejvíc ze všeho se mi vybavuje celkem banální heslo z Wiki, které jsem si rozepsala před nějakou dobou do zápisníku. Jsou to principy staročínského myšlení (pod heslem I-Ťing). A jedním z těch principů je "trvalá přeměna harmonizující kontrasty". A ano, je to přirozená nutnost. Těleso valící se prostorem taky ztratí hroty. A co to je? Co jsou "konstelace"? Je to návrat k celku. Zaniká to, co brání hladkému chodu celku. Stále se v tom dění obnovuje celek. Přizpůsobujeme se celku. A protože celek tu zároveň procesně stále je - stále se obnovuje -, je to nějaký proces re-, znovu-. Znovu-nalézání harmonie. Re-harmonizace. A protože pro člověka je tím hrotem bránícím mu ve volném pohybu vesmírem, v harmonii s celkem, ego, to, čím se z celku vytrhuje (tím, že se nad něj povyšuje), musí ego pryč. Je to vlastně hledání ztraceného ráje.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš pohled.