Volání muezzina

Jsme jako chléb

Který byl stvořen se všemi potřebnými

ingrediencemi,

moukou, mlékem, krví, solí a střelným prachem:

aby v peci a hmoždíři světa

byl dopečen do své plné podoby,

pakliže světu dovolíme konat jeho práci.

Jsme mouka a svět je hmoždíř.

Jsme střelný prach a svět je arkebuza.

Jen je třeba plně důvěřovat,

že jest to tak dobře zřízeno.

Obnažit se pro ruce světa

které nás celý život tvarují

skrze naše rodiče

a všechny naše blízké,

které milujeme, i nenávidíme.

Jak by se mohl jakýkoli

příběh odehrát náhodou 

nebo nedopatřením?

Copak není každý výstřel,

každé zachvění boků velké tanečnice?

Uskutečněno v neskonale

krásné geometrii 

hvězdného rytmu, v němž

víří každý elektron

neomylně po své dráze?

Proč nedůvěřovat,

že vše je tvarováno a hněteno

božsky?

To je důvěra v proces.

Ty jsi chléb

Ty jsi porod

Ty jsi růže

Ty jsi blesk i soumrak,

stín osla

ale i Úsvit.

Ty jsi i to,

co brání procesu,

co říká NE,

co stojí jako býk na zadních,

když je veden na porážku.

Ale co jemu to platné?

Proto řekni Ano

svému kvašení,

své popravě,

svému tání,

své hudbě na hostině

lásky.

To je svatba,

na kterou jsi byl 

pozván ke svatému

stolu bytí.

Ty jsi ženich

i nevěsta.

Stůl i chléb, 

i host.

Kam běžíš?

Jako býk za senem?

Kde se zas vzpečuješ,

u čích vrat postáváš,

ty olysalý hlupáku?

Máš, co jiného na práci?

Když tě Pán volá

k hostině?

Vše je

prostřeno

po věky

věků

právě 

teď.

Tak se už nevzpečuj

a nech dít, co

se právě děje

a ponoř se do toho celým 

svým srdcem a bytím.

Slyš volání muezzinovo -

volání pekaře,

volání nahaněče

božského dobytka.

Jsi stáj

i pirueta.

Už neuhýbej

před svým určením.

Že sebe

dostihneš

bylo dáno

před zrozením 

světa.

V extázi 

se skloň

před nezrozeným

ševelením

nápoje.

Nádoby není

Není kam jít