Svaté dunění daleko od Slunce

Na kurzu astrologie o aspektech mezi planetami jsme se dostali na rozhraní sil Pluto a Neptuna.

Když jsme zde slovy a obrazy nějakou dobu kroužili, měl jsem dojem, že se nějak dotýkáme našeho CIVILIZAČNÍHO STÍNU, že sem naše kultura vědomě nechodí. Že to je něco, pro co nemáme nádoby, kulturní instituce, rituály, cesty, brány, výlezy, žebříky - čeho se fatálně děsíme a co chceme, aby nebylo - i když ono to je.

Co to je ? Je to ztráta kontroly spojená s božskou infernalitou a ambivalencí, kdysi obsaženou ve starověkém slově HAGIOS (svatý, mimořádný až děsivě jinaký, nedotknutelný, patřící k božské dimenzi, k vyšší síle, ale bez rozlišení na dobrý a zlý). Je to magicky krásné temné tam někde dole, kam nedopadá světlo centrálního slunečního vědomí (vizuální percepce, ega a "pouze hodného monoteistického boha"). Je to možná blízko jungovskému slovu (z Červené knihy) Abraxas (světlý a temný bůh dohromady), což zase nějak odpovídá Řeku Zorbovi, který říká "Bůh, ten mazaný ďábel". 

Také v tomto rohu, na této kosmické IP adrese, bydlí DIONÝSOS. Bůh extáze a ztráty kontroly, který poskytoval posvěcení opojnému excesu a rámoval jej směrem k posvátnu (hagios), jež se nám jako vzdálené echo dochovalo v masopustech a benátském karnevalu. Jeho funkcí bylo katalyzovat stín, temnotu, potlačené hrůzné nebo sexuálně perverzní aspekty v anonymním reji masek, čímž každý tak nějak mohl "vypustit krakena", přitakat tomu "nejhoršímu" v sobě, kliknout na to, čímž tak nějak klikl na celého sebe a přijal vše zbývající, protože to už pak není problém, je-li kraken ok, jsem celý ok. V rámci posvěceného zarámování a díky změněnému stavu vědomí (částečné rozpuštění ega, ztráta vzorné persony) se tak člověk uvolnil se všech tlaků kultury, ze všech neuróz, následně se nějak z primordiálního chaosu své psýché zase znovu poskládal dohromady - znovu narodil se a napodobil tak kosmický mýtus stvoření světa - sám v sobě, čímž sesynchronizoval se svými bližními, stromy, motýly a kosmem - a zase se vyvrhl na břeh sociální normality: ale zorán, občerstven, sebeakceptován, bohem prolnut, dionýsky rozčtvrcen, roztrhán, zkonzumován a znovu vyvrhnut z náruče božské jednoty, kde svatému bylo dovoleno promísit se s krvavě obscéně krakenským - a ejhle... už se z náruče tranzu vrací zpět jako Jura, jako Děvčica - tak nějak kosmicky restartován(a) - a zapojuje se opět do sociálního koloběhu jako občerstvená sebeakceptující jednotka s větší vital force a s menším krakénkem, jenž by jinak tak neodbytně potřeboval promítat na své bližní. 

Dělali-li to tak všichni a pravidelně - heuréka! Lepší než lázně.

To vše umožňuje tato IP adresa, vesmírná křižovatka plutonského a neptunského prostoru. Sakrální neptunský (vysokofrekvenční, světelný) prostor (zdroj) umožňoval rozpuštění, absorbci, velkého kusu plutonské psychopatie. (Což je jinak problém, protože neni dost psychického zdroje pro jejich integraci - viz téma Slon v obýváku). Saturnálie, prostor pro chaos a restart. Obě pole se prolnuly.

Ale kde si tuto psychohygienu kolektivně, legálně a posvěceně - dopřát dnes ?

Kolik nemocí by ubylo? Jak by se ulevilo našemu zdravotnictví a farmaceuticko industriálnímu komplexu?

Počkat, jakou má farmaceutický průmysl astrologickou signaturu? Není to oligarchická moc a bohatství (Pluto) získávané skrze prodej omamných látek a tinktur (Neptun)? Nebo oligarchové (Pluto) vlastnící média (Neptun)? Zdá se, že na této křižovatce už v naší kultuře už leckdo bydlí. Dionýsose, nezbývá na tebe místo.

Nezbývá nám než nadále krakeny kolektivně zhmotňovat ve výsledcích demokratických VOLEB - a pak se morálně POHORŠOVAT, kdo nám to ( u nás i v cizině ) vládne. 

Pokud si vzpomenete na temný sexuální rituál z Kubrickova filmu Eyes wide shut - ten také frčí na energii Neptun Pluto. Jakousi parafrází této scény jsou všechny obskurní jevy kolem Epstein files. (Obojí zobrazuje vyhřezlý stín euroamerické civilizace).

Myslíme si, že nás spasí morálka ve smyslu POHORŠOVÁNÍ SE, jenže ono se to neděje. 

Vidíme ve světě obrovské síly v pohybu, ale pořád si trváme na svém.

Na čem? 

Na své svatosti. Kulturní nadřazenosti a identifikací s dobrem.

Neuznáváme protipól. 

My jsme dobro.

Oni - protipól - jsou zlo.

Tato svatouškovská sterilita koresponduje se sterilitou a mentálně technologickou kontrolu, kterou naše civilizace získala nad PORODEM a POČETÍM (!). Přičemž se následně ztrácí plodnost a porodnost. Ráda by totéž učinila i se smrtí. Která tak zůstává jediným platným bohem (silou, jež nejde zkrotit). 

Sex jsme zkrotili antikoncepcí a porod týmem expertů paranoidně - úzkostně kontrolujících situaci - v rukou s nůžkami a opiáty. Přírodě v nás se tato kontrola nelíbí. Příroda přeje spontánní souhře sil. Přiznanému riziku, bolesti a vášni. A stále přítomné smrtelnosti.

Přitom pozitivní křížení obou uznaných archetypů najdeme na Sicílii, kde duní černé magma Etny a dávné bohatství (Pluto), ale zrovna tak tu šplouchá moře a mystické rozpouštějící bezčasí (Neptun). Obě síly se slévají v Dionýsa, zde vyjádřeného symbolem Thyrsu (šištičky, šišinky), která zdobí každou restauraci a domácnost jako symbol plodnosti a hojnosti. (Kdysi Thyrsos zdobila hůl Dionýsa, kosmického DJe, který skrze ní udával rytmus na orgiích.) Na Sicílii uvolnili potřebu kontroly do sladkého odevzdání všude rašící plodnosti. Nikdy nepřistoupili na pozdější sterilní pojetí svatosti. Ponechali si dávné řecké hagios - svaté jsou oba konce magnetu. 

Svaté je celé. Zahrnující póly. Nahoře i dole. Nerozdělené. Posvátně celistvé, hojivé. Nedělitelný svět (Unis Mundum). My i oni jsme jeden tanec. Život a smrt jsou tatáž pulzující píseň bezbřehé prosvítající věčnosti. Země je jedno vlhké svaté tělo. (Hagios!) 

Někde na pomezí Neptun Pluto, v temně barevném mihotavém šerosvitu na křídlech vážky, jež se líhne z mazutu nigreda - kde si děsivé a démonické podává ruku s milostí - se skrývá možnost úlevy pro celou naši euroatlantickou civilizaci. 

-