Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Sen o Indoevropanech

Zdálo se mi o Indoevropanech.  Jeden velký, masivní obraz. Táhli stepí, velké rozpřáhlé velkorodiny. Jejich bohem bylo slunce a oheň. Ten byl dobrý a dával dobro. Dobro neznamenalo být hodný, dobro znamenalo: všeho dost, sytost. Dost synů a dcer, dost stád koňů a dobytka (nedohlédneš konec stád vlevo, nedohlédneš konec stád vpravo), dost zlata, plodnosti, dost smíchu a sil a potence na věky věkův. Velký král (hospodář) na nebi, velký otec, velký kruh. Jeho odvozeninou je otec rodu, každé rodiny, každého kmenového svazu. Ten má jednu, dvě, někdy až tři ženy. S některou plodí, s jinou ne (třeba je to její sestra, přišli pospolu), ale vždy alespoň jedna žena musela být k plození, aby rod mohl pokračovat (to chápáno s velkou úctou). Novou ženu či rod možno vždy přidat k už funkční rodině jako roub na kmen stromu. Tyto rodiny žijí pohromadě ve velkém pobratimství a jejich stáda se prostírají, kam oko dohlédne. Vše je od velkého otce, vše je dobré, vše posvěcené, vše nám dané do správy, na j

Nejnovější příspěvky

Píseň o Bernadettě

O milosti

Modlitba

Sicílie: Thyrsos a Eryx

Slova a dálky

V obrazech Františka Kupky

Nebeský let

O bolesti

Cheiron a Dionýsos

O jantarovém nebi