Slunovratová modlitba

Směle odhazuji,
co mi již není nésti s sebou.

Na mé cestě domů.

Uvolňuji sebe ze všeho,
co mi již neslouží.

Vítám sebe v místě, kde
chci být.

Otvírám se novému, nezrozenému,
nesmírnému,
ohni úsvitu vprostřed temnoty,
rdící se čistotě
a kráse, jíž nikdo dosud
nepopsal.

To dobrodružství jest žíti mě.

Plachty mé lodi se již nadouvají
v červánkách neznámého.

*

Vítám Lunu, matku svou,
vlhkost éteru, který tvoří
Vítám žízeň
Vítám TMU
Vítám matku NOCI.
A uvolňuji se k ní ze všech sevření.

*

Vítám Slunce, odvážné
a jasné, otce svého,
v červánkách jeho milosrdenství.
Dělí se se mnou o svůj chléb
a kráčí bos,
aby i mně bylo v prostotě
jíti domů.

Dělím se o svůj chléb,
neboť i já jsem úroda
minulých jar.
A o co se nepodělíme,
nemůže zlátnout.
A těžknout,
aby bylo odneseno domů
Velkou řekou.

Vítám řeku, proud,
jenž mě nese a
nastupuji ve svou loď.

Vítám změny,
svátek prostoty.

Plujeme domů,
já i ty.


(21. 12. 2017)