Fraktálový morfismus

"Látkou skutečnosti přirozeného světa není hmota či jiná substance, z níž se svět skládá, nýbrž látka příběhů." (Zdeněk Neubauer)

Často se diskutuje o tom, jak je to s těmi minulými životy - kým jsme byli, co s ním nebo s ní máme společného atd. Fakticky něco takového těžko dokazovat nebo vyvracet - přesto se naše snění a konstelování minulými životy jen hemží. Proč ne? Je to fascinující hra - a možná více než hra.

Rád bych v této úvaze nabádl ještě jiné východisko, jak k tomu celému přistupovat. Vybral jsem pro to název Fraktálový morfismus.

Můj kamarád konstelář mi nedávno líčil úžasnou perspektivu božského Achnatona, kterou zažil v konstelaci: ve chvílích jeho hereckého vytržení jsem mu naprosto věřil, že Achnatonem byl: viděl jsem jeho protaženou lebku, jeho poměr k mocné Nefertiti a kobylky a červíky "zig-zig-zig" rozežírající jeho monoteistické impérium již za jeho života. Proč ne?

Vůbec nevylučuji, že kdysi Achnatonem byl. Ba co víc: na základě fraktálového morfismu si dovolím tvrdit, že on Achnaton JE! A to právě teď - a možná, že povždy.

Co tím myslím?

Než vše přesněji objasním, dovolte mi ještě pár příkladů fraktálového morfismu (FM), takže se to, co mám na mysli, počne poznenáhlu vynořovat.

Psychoanalytik tvrdí, že se zamilujete do ženy, protože vám připomíná obraz (imago) matky, uložený ve vašem nevědomí. Jungián by vám řekl, že obraz vaší matky (a sestry) a zkušenosti vašich předků se ženami se promítly do všeho archetypu Animy. Dobře. Nic proti. To jsou různé modely skutečnosti. Já vám nabídnu fraktálový morfismus. Ten říká: Ta žena, na protější barové stoličce, po které právě koukáte (a která je kdesi v hlubinné struktuře podobná vaší matce), JE vaše matka.

Zdá se vám drzé něco podobného tvrdit? - Vzdyť matka je právě ta jedna osoba daná výskytem svého těla v euklidovském prostoru a ta právě okopává řepu v Červené Lhotě - namítnete.

A přesto tvrdím: ta osoba na barové stoličce je vaše matka. Dívá se na vás. Proudění, které mezi vámi vzniká, je takřka totožné s prouděním mezi vámi a vaší matkou. V tomto smyslu možná po Praze chodí ještě 538 takových matek a tři Achnatoni.

Ještě pořád si myslíte, že si vás dobírám, že? Ale možná, že už vám tuhne úsměv. (Asi bych byl nejraději, kdybyste se teď napůl usmívali a napůl to brali vážně).

Uvedu ještě jeden, vážnější příklad. Přesně v okamžiku, kdy tento článek přepisuji a jsem v polovině, jsem měl setkání s kamarádem, který mi vyprávěl historku o tom, jak se vracel domů z terapeutického sezení, které se z velké části týkalo právě jeho matky. V metru ihned na to zahlédl starou paní, která utrpěla vážný úraz a připomínala mu jeho matku. Uvědomil si v ní tu část své matky, která je křehká a bezmocná a potřebuje pomoci. Přišel k paní blíže, zavolal jí záchranku a doprovodil ji do nemocnice. Několik týdnů jí v nemocnici navštěvoval a ona trpěla ztrátou paměti a skutečně jej oslovovala bez jakýchkoli pochyb jako svého syna. O několik dní později zemřela. Kamarádův vztah s jeho "skutečnou" matkou se tímto jaksi zlepšil a posunul. Procházel právě "fází vzdoru", vytyčování aseritivních hranic vůči své matce, a tato událost mu umožňovala integrovat i další pól jejich vzájemného vztahu, který zahrnoval účast, ohleduplnost a úctu. Myslím, že je přiléhavé hovořit o této události tak, že cestou domů z terapie se můj kamarád doslova potkal se svou maminkou.

Malé shrnutí. Na základě fraktálového morfismu si dovoluji tvrdit, že existuje cosi jako 'Achnatonismus'. Dejme tomu, že jde o součet povahových rysů, určitý fyziognomický rámec (připouštějící však variabilitu), energetický náboj, sled působivých obrazů (archetypů) v jeho nevědomí, soubor karmických lekcí, iluzí a "aha momentů", mužsko - ženské vztahově polaritní nastavení atd. V součtu jakási struktura (TVAR, MORFÉM), která může v nějakém rámci variovat (nemusíme být úplně striktní v kriteriích) - koneckonců melodie "Kde domov můj?" zpíváná sborem či "instrumentálně" je stále ještě tatáž melodie. Tím jsme se dotkli toho, co rozumím "morfismem".

A nyní k FRAKTÁLU.

Předpokládejme, že MORFÉM ACHNATONA (a další) je cosi jako motiv (tvar, struktura) rozehrán v celém stvoření, kosmické symfonii na mnoha místech a časech naráz. (Připomínám Kupkovo 'Kosmické jaro' na obrázku níže). Motiv 'Achnaton' je rozehrán v mnoha staletích, krajinách a možná i vesmírech. Motiv 'Achnaton' možná není tak obvyklý. Snad je to spíše raritní, unikátní morfém, jakýsi čistý motiv hraný na píšťalku z rákosu. A jen v určitých podmínkách vyklíčil v plný tvar - právě za vlády panovníka Achnatona. Tam se takříkajíc "ujal" a dosáhl plné realizace. (Možná se tak stalo i na jiných hvězdných systémech, ale o tom nevíme.)

A nyní si vemte jednodušší, elementárnější MORFÉM - TVAR - např. element OHNĚ. Jde (v psychickém smyslu) o formu energie (libida), jež není možné již dělit na menší substance; pro je elementární a všude se vyskytující. Proto můžeme oheň (právem) pokládat za kvalitu přítomnou v celém stvoření (úplne všude).

Nyní vidíme, že STRUKTURY, které mám na mysli, mohou mít různý stupeň SLOŽITOSTI - od elmentárních - elementy - po hyperkomplexní jako 'Achnatonismus'.

Určitě si nyní zkusíte představit další fajnové 'esence', které si FRAKTÁLOVĚ (na křídlech vaší obrazotvornosti) rozvrhnete prostoročasem: Kristus, Buddha; archetyp Štíra či Kóré (dívenky); běsnící Wotan či okřídlený Merkurius; Kleopatra, Jidáš, Máří Magdalena atd.

Už chytáte FRAKTÁLOVÝ MORFISMUS?  Je to jízda, co říkáte?

Všechny tyto fraktály jsou (částečně, někdy jen homeopaticky) přítomné v samotné vaší struktuře; některé více, jiné méně. Ony ve vás hrají, zpívají a utvářejí vztahy k lidem kolem vás. (Proto je každý vztah takřka nekonečně komplexní záležitost. K tomu dodejme, že astrologie se do této souhry archetypální orchestrace mezi dvěma jedinci vnést jakési světlo).

Můj známý "Achnaton" mi dnes volal a když jsem mu povídal o tomto článku, dodal důležitou věc: "No hlavně se můžu z jeho příběhu poučit a neudělat ty průsery, co udělal on, že jo." - Jinými slovy, stejný part lze zahrát různě: Příběhy Joshuů a Máří Magdalén mohou, ale nemusí dopadat stejně; možná dokonce, že časem nepatrně "evolvují", neboť jejich zkušenosti se slévají; jejich archetypální řečiště se rozšiřují. Možná nejsou archetypy neměnné pravzory, jak tvrdí Jung; možná že skrze jejich vývoj se vyvíjí a expanduje sám Vesmír, sbíraje neustále nové - aktualizované - verze sebe samého. To vše díky vaším příběhům.

Přišel čas stočit pozornost směrem k vám samým. Jaká je vaše vlastní osobní struktura? Předpokládám, že vysoce komplexní a že se neustále vyvíjí a proměňuje (MORFUJE) - možná dokonce někdy META-MORFUJE, taví, je stlačována, zahřívána a chlazena. Ale co je na konci toho celého morfování (proměny tvarů), ptám se? Nemohu to říci za vás, neboť to si objevíte vy. Ale nabídnu vám ještě jednu myšlenku. Mluvil jsem o Achnatonu a Achnatonismu - fraktálovém výskytu podobné (různě se ohýbající a variující) struktury napříč prostoročasem.

Má myšlenka zní tak, že na konci či v určité fázi metamorfózy dospíváme k tomu, že naše vlastní unikátní substance (esence, kapka života) se fraktálovitě rozprostře (či rozezná rozprostřena) podobně jako u výše řečeného Achnatona.

Ale než se tak stane, něco v nás bude muset umřít. Koneckonců to, že motýl vzlétne, jaksi navazuje na smrt larvy. Nezastírejme si, že metamorfóza je vlastně svého druhu umírání.

Je otázkou, zda váš MORFÉM dojde plného rozkvětu (seberealizace) právě v tomto vašem výskytu v tomto vašem těle či ve výskytech jiných - ale doufejme, že ano a budiž vám to ze srdce přáno (a těm ostatním také).

Nyní uvedu příklad možného konce metamorfózy, která se přihodila u Čejenů v souvislosti s jejich posvátnou rostlinou Actaea arguta, na níž svým způsobem stála jejich kultura.

Starý indián dále vyprávěl, že velký šaman žil u Čejenů 445 let. V první polovině roku byl stále silný a mladý, ale na podzim, když tráva na prérii uschla, zestárl a chodil ohnutý o holi. Jednoho dne, bylo to v zimě v blízkosti hory Bear Butte, když chtěl kmen opět táhnout na jih, řekl Motsiiuif, že nastal čas, kdy Čejeny opustí. .[..] Dříve než definitvně odešel, ukázal Motsiiuif na jednu rostlinu a pravil: "Tento sladký kořen, to jsem já. Obsahuje moji sílu. Je to moje tělo a to vám dávám. Budu s vámi, dokud budete mít tuto rostlinu." Od té doby hraje v kultuře tohoto národa ústřední roli. Je to komunikační prostředník, jenž je spojuje s národními bohatýry. Čejenské matky pijí silně zředěný vývar z kořene, aby Motsiiuifova léčivá síla přešla na kojence. "Dělá je silnými a statečnými. Ne jako kravské mléko, po němž jsou hloupí jako telata," poznamenal Tallbull s narážkou na bílé tváře. (Wolf-Dieter Storl: Andělé, dévové a duchové rostlin, str. 152)

A na závěr ještě k minulým životům. Pokud skutečně cítíte a na různých úrovních opakovaně zažíváte, že jste byli (byly) tím nebo oním (tou nebo onou) - pak na základě FRAKTÁLOVÉHO MORFISMU vám říkám: Ne, vy jste nebyli tím nebo oním (tou nebo onou) - VY JÍM (JÍ) JSTE! Tento morfém (jakoby vyskytující se jinde v prostoročase) jste VY, respektive je nyní vaší součástí.

Jen tiše (na základě neustálého morfování) dodávám ... ale nemohu vám zaručit, že tím budete i zítra.

Příjemné MORFOVÁNÍ (a META-MORFOVÁNÍ, pokud přichází čas, aby některé tvary již minuly) 

ve vašem Nekonečném příběhu,

vám přeje

Vojtěch Franče

*

P. S. Pokud máte pocit, že jste byla Johanka z Arku a někdo se vás zeptá: 'Ty opravdu věříš tomu, že jsi byla Johanka z Arku?', tak mu odpovězte s vážnou tváří: 'Já jsem Johanka z Arku.' Pak se na chvilku odmlčte. A dodejte: ' 'Alespoň dokud sladce neroztaju jako kapka rosy, která tryská ve všech vesmírech kosmického jara.'