Chvalozpěv temnoty II

V temnotě klíčí pokušení,
zraje chlípnost.
V temnotě syčí had z ráje.
Temnota má svou svatost,
své útroby, jimiž nás tráví.

V temnotě je nepřítel můj
bratr, nenáviděný je milovaný.

V temnotě klíčí moudrost,
v temnotě zaniká utrpení; proto
mrtvým zavíráme oči.

V temnotě dobýváme ráj
a jsme dobíjeni peklem.

V temnotě dýcháme jako
zvěř a jsme si blízko.
V temnotě milujeme boha
i ďábla v druhém,
protože nás nikdo nevidí.

Temná je půda, černá zem,
a my od mala těšíme se na ní.

Temné je lůno, největší
bohatství, temný je den
bez lásky.

Temná je přísaha,
temná je zášť,
temná je jizva,
temný je plášť.

Temné je zcelení,
temné je sevření.
Temná je tlama,
temné je hojení.

Láska je temná,
když nekončí;
temný je kraj, když
tě nevítá, když
se neloučí.

Temné je sdělení
bez výrazu.
Temné je smíření,
temný je pád,
když osud vyrve ti,
tu cos měl rád.

Temná je podoba
bezhlasého pláče.
Temné je vrnění
kočky na pavlači.

Sladký je Bůh
temnoty,
kde není já,
kde není ty.