Píseň Nekonečna


Láska je bezmoc

Padání skrz mříže

Už si ji vem

Ve stavu beztíže


Stěstí je netknuté

mlhami vzpomínek

na mši zádušní

nebude vyjímek


Závrať mládí

Vzpomínka na boha

pohyb za pohyby

šelest bezejmenného


Okřídlený běžec

tmy a rákosí

zháší pochodeň

ve výkřiku ranních červánků


Co je boží,

je rozpřažené

a bezmocné

vším pronikající


Je to šimrání

na jeho bránici

jsi jen muška

a to je dobré.


Výstřel vždy mine 

štěstí je nedostižné

protože dávno přítomné

v rozvrhu všeho


Zurčící pramínky 

Alhambry

a vůně máku

nad horkým sluncem sníh


Nirvakalpa jsou 

útroby hnijící mršiny

Výskok tygra

půlící neviditelný šíp


Jsem návrat tmy

do tváře plné světla

svět je bohu těsný

jako šaty těhotné ženy


Tanečnice v rozpřažení

Božství je příliš

průtrž mračen

neustávající


Duše je revoluce vůči světu

s jeho normami

Nezaslouženost daru

tak výsostného


že nebesa tají

jako pomeranč v ústech

plod tak svěží

nikdy nevyloupnutý


nikdy nepodléhající zkáze

kam se chceš schovat

před strašlivým bohem?

Pěnou lásky, jež nemá žádný okraj?


Zemdlení

ruka svírající převržený pohár

jako v Pompejích

Pompeje jsou všude stále!


Není kam umřít

Není jiný prostor než tento

Je nestydatě nahý

a všechny stěny paláce 


jsou popsány posvátnými

slabikami. Co říkají?

Chvalme boha,

milosrdného, slitovného.


Z ráje není možné vyjít

Ale nikdo jej nechce:

je strašlivý.

Hadi se milují s holubicemi.


Už žádné přímky

žádné dělení

to je smrt

známého, o co se důvěrně opíráme


Milost 

je strašlivá:

neponechává nic

nic


Když se o vše rozdělíš

tak, že ti nic nezbývá?

Máš plné hrsti,

do nichž stále přibývá.


Touha je absolutnem

a absolutno touhou

dokud je nerozdělíš,

je všechno v pořádku.


Toužil jsem se vrátit

domů; ale to nejde

věčný život je věčná smrt

tříštící se o útesy času


Miluji Tě!

Miluji Tě!

Miluji Tě!

Miluji Tě!


Jsem věčný úsměv se slzou v oku

ke kterému se vše vrací

Nemůžeš mě minout

neboť do mě vše utichá.


Potřeba stvořit 

vědecký vesmír je pokusem

uniknout ze strašlivosti

nahé boží pravdy


Svět je svatba

nahé duše

se všemi možnostmi světa

Něvěsta se rdí


i když je bělostná.

Nad temnou tůní

všech hříchů světa

jež tonou v milosrdné lásce


Nic nezakazuj!

Vše procitá dle vůle stvořitelovy

jako květiny v zahradě

Dnes je můj čas


Zítra tvůj

Posnídej se mnou

na mém leknínu

a odpočiň si.


Než žabka vyskočí

a stvoří nový ráj

bortící všechny 

předchozí.


Už toho prosím nech!

Křičí žena pod návalem

jednoho orgasmu za druhým

Kde jsou všichni kněží světa?


Hlídají její závoj

Zatímco Ona věčně

svatá hříšná

souloží s Bohem


její stehna voní myrhou

a zástupy bakchantek

vtrhají do sálů

a vypalují svět!


Ten vonní bylinami a pryskyřicí

Na jejích stehnech

nech mě ubalit si 

dýmkové koření


Svatá děvko

pros za nás hříšné

v hodině této i v hodině smrti naší

Přebytku krásy


Jež nedává egu

možnosti být

Svatá Panno!

Vládkyně světa


a všech sluncí

Neodcházej ještě

z mého lože

Hle vezmi fíky


datle, víno a mandle

slunce teprve přichází

do našich snů

a ta záře


nás neleká

je odvěká

Chválíme boha

tím, že ho chválíme.


Už nikdy nebudu mít hlad,

jsem nasycen nekonečnou písní.

jsem trosečníkem 

na jejím břehu


Já jsem nejvyšší

píseň písní

chvála odvěká

na boha - člověka


Nemůžeš mě uvěznit,

nemůžeš mě spoutat

I svoboda je nejnižší

z mých komnat:


od ní se teprve stoupá výš

na výsost bezoblačnou

kde se dva lidé

prostě drží za ruce


a řeknou: zkusíme to

Zkusíme obstát v řece času.

Dáme zrod tomu novému

Co teď skrze nás přichází


Kniha moudrosti 

je sám prostor dokořán

Svaté písmo jsme my

čtenář i vidoucí.




František Kupka: Zrození života


Komentáře

Oblíbené příspěvky