Píseň Nekonečna
Láska je bezmoc
Padání skrz mříže
Už si ji vem
Ve stavu beztíže
Stěstí je netknuté
mlhami vzpomínek
na mši zádušní
nebude vyjímek
Závrať mládí
Vzpomínka na boha
pohyb za pohyby
šelest bezejmenného
Okřídlený běžec
tmy a rákosí
zháší pochodeň
ve výkřiku ranních červánků
Co je boží,
je rozpřažené
a bezmocné
vším pronikající
Je to šimrání
na jeho bránici
jsi jen muška
a to je dobré.
Výstřel vždy mine
štěstí je nedostižné
protože dávno přítomné
v rozvrhu všeho
Zurčící pramínky
Alhambry
a vůně máku
nad horkým sluncem sníh
Nirvakalpa jsou
útroby hnijící mršiny
Výskok tygra
půlící neviditelný šíp
Jsem návrat tmy
do tváře plné světla
svět je bohu těsný
jako šaty těhotné ženy
Tanečnice v rozpřažení
Božství je příliš
průtrž mračen
neustávající
Duše je revoluce vůči světu
s jeho normami
Nezaslouženost daru
tak výsostného
že nebesa tají
jako pomeranč v ústech
plod tak svěží
nikdy nevyloupnutý
nikdy nepodléhající zkáze
kam se chceš schovat
před strašlivým bohem?
Pěnou lásky, jež nemá žádný okraj?
Zemdlení
ruka svírající převržený pohár
jako v Pompejích
Pompeje jsou všude stále!
Není kam umřít
Není jiný prostor než tento
Je nestydatě nahý
a všechny stěny paláce
jsou popsány posvátnými
slabikami. Co říkají?
Chvalme boha,
milosrdného, slitovného.
Z ráje není možné vyjít
Ale nikdo jej nechce:
je strašlivý.
Hadi se milují s holubicemi.
Už žádné přímky
žádné dělení
to je smrt
známého, o co se důvěrně opíráme
Milost
je strašlivá:
neponechává nic
nic
Když se o vše rozdělíš
tak, že ti nic nezbývá?
Máš plné hrsti,
do nichž stále přibývá.
Touha je absolutnem
a absolutno touhou
dokud je nerozdělíš,
je všechno v pořádku.
Toužil jsem se vrátit
domů; ale to nejde
věčný život je věčná smrt
tříštící se o útesy času
Miluji Tě!
Miluji Tě!
Miluji Tě!
Miluji Tě!
Jsem věčný úsměv se slzou v oku
ke kterému se vše vrací
Nemůžeš mě minout
neboť do mě vše utichá.
Potřeba stvořit
vědecký vesmír je pokusem
uniknout ze strašlivosti
nahé boží pravdy
Svět je svatba
nahé duše
se všemi možnostmi světa
Něvěsta se rdí
i když je bělostná.
Nad temnou tůní
všech hříchů světa
jež tonou v milosrdné lásce
Nic nezakazuj!
Vše procitá dle vůle stvořitelovy
jako květiny v zahradě
Dnes je můj čas
Zítra tvůj
Posnídej se mnou
na mém leknínu
a odpočiň si.
Než žabka vyskočí
a stvoří nový ráj
bortící všechny
předchozí.
Už toho prosím nech!
Křičí žena pod návalem
jednoho orgasmu za druhým
Kde jsou všichni kněží světa?
Hlídají její závoj
Zatímco Ona věčně
svatá hříšná
souloží s Bohem
její stehna voní myrhou
a zástupy bakchantek
vtrhají do sálů
a vypalují svět!
Ten vonní bylinami a pryskyřicí
Na jejích stehnech
nech mě ubalit si
dýmkové koření
Svatá děvko
pros za nás hříšné
v hodině této i v hodině smrti naší
Přebytku krásy
Jež nedává egu
možnosti být
Svatá Panno!
Vládkyně světa
a všech sluncí
Neodcházej ještě
z mého lože
Hle vezmi fíky
datle, víno a mandle
slunce teprve přichází
do našich snů
a ta záře
nás neleká
je odvěká
Chválíme boha
tím, že ho chválíme.
Už nikdy nebudu mít hlad,
jsem nasycen nekonečnou písní.
jsem trosečníkem
na jejím břehu
Já jsem nejvyšší
píseň písní
chvála odvěká
na boha - člověka
Nemůžeš mě uvěznit,
nemůžeš mě spoutat
I svoboda je nejnižší
z mých komnat:
od ní se teprve stoupá výš
na výsost bezoblačnou
kde se dva lidé
prostě drží za ruce
a řeknou: zkusíme to
Zkusíme obstát v řece času.
Dáme zrod tomu novému
Co teď skrze nás přichází
Kniha moudrosti
je sám prostor dokořán
Svaté písmo jsme my
čtenář i vidoucí.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za váš pohled.