Cheiron a Dionýsos

Velké Ano!

Jsme božství vtělené do lidské podoby padající do nekonečné extáze se sebou samým. Na cestě k tomu je však nutné projít skrze všechny traumatické zauzleniny neboli burácející peklo v odizolovaných záhybech naší duše. Do nebe se kráčí skrze peklo. Peklo je vstupenka do nebe. Stoupání se děje klesáním. Zanořením se děje vynoření. Ano peklu, ano všem zdravým i zraněným částem od teď do minulosti, přes pubertu, dětství a až po porod, embryo a početí, znamená pak také Ano celému životu včetně božské extáze. Bezvýhradné Ano. Život a láska jsou ohromující celek, z něhož nelze vyzobávat rozinky ve smyslu: toto akceptuji a toto ne. To se mi hodí - a toto raději potlačím. Pak v našem prožívání není přítomna ta ohromující síla. Pak jen živoříme. Teprve totální Ano všem prožitkům v naší minulosti a všem energetickým a emocionálním vrstvám v našich tělech otevírá božskou závrať přítomnou v každém okamžiku. Můžeme si hluboce usednout do každé vteřiny života, jíž jsme si sami pro sebe jakožto božství připravili od začátku až do konce - a užít si ji. Jsme ochotní rozpustit se v její slasti, tak jako jsme ochotní se rozpustit v její bolesti, takže tu už není žádný protiodpor, žádné tření, žádné výhrady, žádné ale. Všechny protiodpory vůči toku života rozpuštěny. Protiodporům dokonáno jest. To ony zemřely na kříži života. Mizí namítající, mizí soudící. Život je přijat bez námitek a bez souzení. Každým pórem kůže, každým tepem srdce. Velká jízda začíná. Děje se Ti Nekonečný příběh. Jsi vsazen v let Urobora. Jsi blyštivým démantem ve šperku kosmu, jsi kapkou v řece. Kamkoli jdeš, celek jde s tebou. Oddělení mizí. Jsi doma, v dynamickém proudu bytí. Nemůže se Ti nic stát špatně. Nikdy se Ti nic nestalo špatně a nikdy tu ani nebylo žádné špatně. Celek se přihodil sám sobě. 

... Cosi proti sobě namítl, a pak tuto námitku rozpustil. ... 

Ach, Ano.

*