Zkrocení modrého býka

Hičimuri Akunta byl mladý lovec kmene Ukanu utu. 

Už jsi chytil Modrého býka? Ptali se ho starci, ptali se ho muži,  ptali se ho dívky.

Jen havraní hejna jsem pochytal. Pohleďte. Chlubil se Akunta krásným černým peřím ve své po pás sahající čelence.

Hmm, to je dobré. Říkali s uznáním starci, muži a dívky. Tam mnozí nikdy nedojdou, aby spatřili sídla havranů a svedli je ještě pochytat.  Ale viděl jsi už Modrého býka Najax-kchuli? Jak snídá ve druhém nebi oblaka?

Ne, neviděl, doznával v rozpacích Akunta Hičimuri.

Nic si z toho nedelej, říkali starci, muži a dívky. Jen nejlepší z nejlepších ho spatří a zkrotí. A jen ti nám mohou vládnout, Akunto, co svět světem stojí.

Akunta si přál najít a zkrotit toho býka.

Toulal se v horách, stopoval zvěř,  líčil na ptáky. Havraního peří přibývalo. Akunta byl krásný mladý muž, ale poslední kousek do skládačky mu scházel.

Když se omýval u jezera Ikiri a hleděl na svůj obraz na hladině,  znepokojil ho dotek cizího ducha. Akunta ustrnul. Na hladině se mihla v odrazu hlava ohavné stařeny - démona. Ukaruti Untu. Měla ohavné zuby a vypoulené oči, ze kterých šlehaly plameny.

Akunta setrval v klidu. Věděl,  jak jednat s takovým duchem. 

Jak jsi krásná,  Ukaruti, hvězdy i voda ti závidí.

Jak jsi silná, Ukaruti, lidé i vlci se tě bojí.

Jak jsi moudrá, Ukaruti, slunce i země se ti klaní a naslouchají tvému hlasu.

Stařena - démon si uplivla. Na lidské mládě máš vychování. Nezabiji tě, aspoň ne hned. Řekla stařena - démon a podrbala na čele svého koně - démona, s netopýřími křídly a ohnivými kopyty. Vzpomněla si, že kdysi byla krásnou mladou ženou a tráva hladila její chodidla a řeky chladily její tělo a svět byl tak mladý,  milosrdný a čerstvý, i když neměla ještě žádné vědění. Tehdy také ještě měla mladé a křehké srdce - jako bílá holubice. Na tento malý dávný svět si Ukaruti na chvilku vzpomněla. 

Ale Akunta jej zahlédl, neboť jeho havraní peří vidělo do snů lidí. I zželelo se mu stařeny. Uchopil její srdce do dlaní a roztavil skořápku Sakaturi Michi, ta se svezla k zemi jako starý šat a srdce začalo tepat jako holubičí tlukot křídel. Bylo zase mladé. A mladé srdce vykvetlo znovu v mladou tvář a stařena - démon byla zbavena svého zakletí. Než se začala propadat do svého domovského hnízda, odkud povstalo jeji bytí odznova, hodila Akuntovi modré pírko.

Modré pírko padalo vesmírem sedmi patry bytí až dosáhlo třetího nebe. Odtud Akunta mohl dobře vidět Modrého býka, jak se pase v druhém nebi. Býk Akuntu neviděl,  neboť horní patra jsou pro obyvatele nižších pater neviditelná.

Modrý býk Najax-kchuli byl blaženost sama. Byl božský. Spásal nektar druhého nebe Ikaritu. Ten byl žlutý a zlatý. Proháněl po nebi stáda božských krav Yrax-kchuli, kdykoli se mu chtělo. V prvním nebi se to jevilo jako vítr, který rozhání oblaka. Ale Ukuntu viděl božského býka, jak se napájí hvězdami a sluncem, řekou hvězd a pylem slunce. 

Akuntu pozoroval božského býka skulinou mezi světy. I připravil na něho past.  Škvírou mezi světy spustil ohlávku ze zelené rostliny Ibax-kuru, božské sasanky, která voněla něhou a nevinností, jakoby vůní ráje pro tvory druhého nebe, které nemohli odolat, jako by to bylo svaté kadidlo a myrha prosté vší lsti.

Božský býk se veselil svými radostmi, ale jeho smysly ožily, když zavětřily přítomnost božské sasanky. Počal ji sám hledat všemi světy.  Vábila ho jako odedávná vůně, pro kterou zapomněl na své běžné radovánky. 

Najax-kchuli prozkoumal 360 světů a naplnil je krásou. Jeho dech naplnil všechny tyto světy blažeností. Až konečně uchopil sasanku Ibax-kuru, která byla živou osou těchto světů  a ony z ní vykvétaly jako modré a bílé květy. 

Modrý býk začal v opojení sát její mízu a byl neskonale šťastný.

Hičimuri Akunta býkovi něžně sasanku - udici omotal kolem krku. Ten si ničeho nevšiml, jak byl štasten a zabrán do sladkého samadhi. Akunta býka přivedl před radu starších svého kmene a pravil: hle - zde krásný býk Najax-kchuli. Nalezl jsem jej u pramene a přivedl a zkrotil, s odvahou, trpělivostí, pokorou a láskou. Ale nejprve jsem musel uzdravit v dlaních temné srdce stařeny Ukaruti Untu.

My víme, Akunto, tento démon sužoval náš lid již po staletí.  Nyní jsme všichni volní a naše srdce zpívají a zurčí.

Zkrotil jsi modrého býka, Akunto, pravili starci, muži a dívky jedním hlasem.

Děkujeme ti Akunto, milovaný a drahý králi našeho světa. 

*