Kouzlo Alhambry


Co je to za krásu uvnitř Alhambry? 

Jedním dechem:

Intimita vyrobená z cukru, dětský pokojíček, lázeň pro zvučící smích. Kosmická geometrie ve slabikáři pro miláčka. Zkapalnělá rozkoš boží. Nektar v ornamentalním prášku. Boží  jména tesaná v laskavé kráse. Svatební dort. Bílá racčí křídla a výkřik mořské pěny. Být pod závojem tanečnice s bílou krajkou. Zrníčka Sahary proměněná ve zlatobílý smích.

Koupelna smějících se bohů.  Být v ložnici boha. Láska, která říká, že žízeň  lze i hasit. Laskavý horký mramor. Laskavost nikdy nekončícího božího jména napsaná  všemi  směry do všech zdí. Polibek, který nikdy nekončí. Muška utopená v cukru. Velkorysost, které nikdo neučinil přítrž. Rybka ve fontáně,  která pochopila zázrak a stala se člověkem. Šepot nevysychajícího pramene. Masáž ve stavu beztíže. 

Výkřik úžasu,  který oněměl. Jediný  možný způsob chvály. Svíce,  která nedohoří. Tanec panenské dívky zastavený v čase.  Chvála nevinnosti.  Chvění tisíce  rouch v sladké nečinnosti. Vyhnout se odpovědi chválou otázky. Sladká past bez mříží. Střed nebes v podobě bradavky. 

Ty jsi koruna stvoření,  říká zde člověk bohu a bůh člověku. 

Střídmost, chlad a štíhlost jezera a labutě. Oaza v poušti. Střídmost kázně klečící v pokoře před fantazií boha. Omyj se a vejdi, tvá milá čeká u pramene. Kalhotky boží nevěsty. Krása bez sebemenších ostnů pýchy, křehká a obnažená. 

(Na nádvoří myrhy stojí kaligrafický nápis: "Jsem ženou ve svatebních šatech, nadherná ve své dokonalosti. Podívej se do vodní hladiny a pochopíš, jak pravdivá jsou má slova. Podívej se též na mou korunu, září pro tebe jako nová luna.")

Ztajený dech, vněmž je urážkou vést  disputace, které neumí vzlétnout. Domeček pro děti andělů. Očista krásou, po které nic nezbyde. Proudy vody zde očistně tečou, jako by to byly slzné kanálky v našich očích, takže prostor neustále dýchá čistotou a svěžestí.

Dílo psáno muslimem, jehož hlava je těsně u země v naprosté pokoře. Už chápu,  co křesťan  nikdy nepochopí. Dech tak zatajený, že by sebemenší pohyb myšlenkou zrušil boží dokonalost.

Tetelení vzduchu nad pouští. Paláce bez zdiva a podloží, stojící jen na světle svíček. Nadpozemský dort. 

Už vím, řekla muslimská žena, když prohlédla tajemství všeho. Ale co z toho? Dodala a utrhla si sotva zralý pomeranč. Vsechno ihned zapomněla, zato on překrásně voněl.

Píseň zlatého slunce psaného na mramor. Zlatá a bílá ve splynutí. Dcera, která se otci nikdy neomrzí. V Kristovi Bůh poslal lidem syna, v Alhambře dceru.

Každá Alhambra je jiná,  protože  tone v proměnlivé řece slunečního jasu. Tu, kterou jsem viděl já, vy už neuvidíte. Vy uvidíte tu svoji. 

Modlitba zamilovaného němého psaná jazykem do zlatého cukru.

Dóm zlatého světla, všech odstínů zlata, do něhož zurčí pramínky a vůní šepotají pomerančovniky (naranjos).

To vše jsem pochytal skrze plátky vidění svého srdce. Zapsal jsem slova chvály, která chválí ty, jež skrze toto krásné dílo chválí Stvořitele, neboť tak jsem jejich dílo pochopil a k jejich chvále se se svým ano připojil.

-

Scházím z Alhambry parkem dolů do města. Cestou španělské barokní stavby a sochy: jsou nafouklé imperialismem, pýchou a Římem. Najednou pro mě nejsou ničím zajímavé. Ve srovnání s tou krásou víry nahoře na kopci je to jako (ve světě vojenských technologií) srovnávat mig a pazourek.

Večer sedím pod Alhambrou na náměstí, už v obyčejném městě. Bohatší a lépe odění  Španělé chodí do lepších restaurací. Já jsem si sednul do takove obyčejné, kde dělají  kebab a pizzu. Kolem mě převážně muslimové (zřejmě  pristěhovalci z Afriky) se spoustou malých dětí, které tu pobíhají a hraji si. Je mi tu s nimi dobře.

Nad kašnou ve tvaru granátoveho jablka sedí  holoubek a koupe se v ní.

Komentáře

Oblíbené příspěvky