Poslední střípky ze Španělska

Poslední den ve Španělsku prší, což mě nabádá na hotelovém pokoji k odpočinku a snění. 

Vystupuje mi obraz, který patří ke Granadě: maková palice v podobě štěrchátka, k níž je na provázku připevněn jiný, menší předmět, který při chřestění kolem prvního uvolněně  rotuje. Dostanete stejný pohyb prováděný derviši a planetami: vícenásobnou rotaci. Obdobný pocit zakoušíme na kolotoči a různých jiných atrakcích na pouti. Zkuste se do toho pocitu vžít. Odevzdaná, blažená rotace, v níž je mirné houpání jako na moři, v níž je velebení bytí, nenásilí, tanec a trocha sexuality. Též odstředivost a podlehnutí gravitaci, vmáčknutí do bytí. Tohle dosednutí do tance bytí si spojuji se symbolem granátového jablka.

Teprve z tohoto odevzdaného rotačního pohybu davá smysl Al'Andalús, jehož paláce i obyčejné domy jsou pomalované geometrickými fraktály, které připomínají kaleidoskop. Představte si, že jste uvnitř stěrchátka, svět se kolem vás točí a vy zavřete oči. Stejný dojem ve svém součtu zanechává Alhambra a další arabské paláce. Celý svět je pak jako ornament rotující kolem blaženého středu. 

Ornament neskutečně krásný a vlídně chválený. To, co indové nazývají májou a co doporučují zavrhnout a asketicky překonat, Andalúzané chválí, nejsou přísní k božímu stvoření.  Mazlí se s jeho květy a radují se z jejich jara i nostalgicky pláčou z jejich věčného zanikání. Erós se může tetelit jako mihotavý vánek. Za květy, květení a odkvétání se pak není třeba stydět. Nemusíme z přírodních procesů unikat do ochrany duchovní dokonalosti a nadpozemské moci (do duchovního bypassu).

Evropa totiž, zatížená křížem viny, sebemrskačstvím a duchem, který znásilňuje hmotu, si potom z Indie půjčí tu rovinu jejich nauk, která koresponduje s tímto nastavením. Evropan si půjčí z Indie stejné schizma (duch versus tělo), které už důvěrně zná. Od vnitřního masochismu (tvrdě makej, snaž se) pak uniká do víru zábav a povrchního odreagování. (Kompenzační pohyb kyvadla mezi dvěma extrémy). Za peníze vydělané službou v korporátu (pracovní činností, která mu nesedí) pak jezdí na semináře duchovních seberozvoje nebo si vyhazuje z kopýtka. Schizma trvá. 

Toto schizma Evropana obtíženého přílišnou vertikálou (nároky superega: buď dokonalý, makej, vydělávej) nelze zbořit nasátím východních nauķ. Vnitřní konstrukce charakteru založená na vině si pochopí slova hinduistů i buddhistů po svém. (Vedli jsme o tom diskuzi s Petrem Smilem). Kde buddhista uvolněně blaženě sedí, Evropan ve vipassáně se tvrdě bičuje a sténá. Je tu stále podprahový mindset přísného ducha/superega. Kdyby se Evropan obrátil zpět ke svým zdrojům (křesťanství, pohanství, řecký polytheismus), mohl by svou vinu lépe rozpouštět, inkorporovat. (Když omyju svou hlinénou misku v původním prameni, změkně. Když ji zvenku pomaluji indickými ornamenty, zůstane stejně tvrdá).

Proto je mystika, poetika a estetika Al Andalus tak důležitá: nabízí onen zlatý řez mezi tělem a duchem. Zde je ona rytmická pulzace, která je ještě před schizmatem a pruderií. Al Andalus je také kořen Evropy. Tudy tekly dějiny a rodil se novověk a renesance. Tady je zlatá žíla, kudy antika prochází ke středověkým lidem a zažehává v nich renesanci. 

Otdud se lze i skrze palmové háje, fontány a roztažená paví pera připomínající Eden dívat do Indie jaksi měkčím způsobem. Dívat se do Indie skrze jiné barevné sklíčko. Máju, Shakti, Sofii lze odtud milovat, tančit s ní, slavit ji, uctít ji. V této lásce se vracíme k nevinnosti a padá obruč přepracované viny a příliš přísné vertikály, z níž jsme v Evropě učinili svého boha. 

Al Andalús je poselstvím o nenásilí, v nás, i mezi sebou. Zde není třeba bojovat a přesvědčovat o jedné pravdě, o jedné víře. Zde ve smíru věci kolem sebe přátelsky krouží.

Al Andalús nás může zazdrojovat, osvěžit. Přijďte si sem odpočinout. Rozvzpomenout (na noční oblohu pod vámi). Prijďte se zakousnout do granátového jablka.

Al Andalús je fontána, v níž se stále ještě koupě Šeherezáda a měsíc tu vypadá, že si na něj můžete pověsit tmavě modrý kaftan. Al Andalús ještě  chválí ženský aspekt boha.

Tím mé putování po Andaluzii pro tentokrát končí. Děkuji, že jsem se s vámi mohl o vše podělit. 

Svým psaním jsem si tu vše hezky třídil a pro pozdější potřebu si uchoval.