Poslední noc na Sicílii

6. den

Ty Češi, které jsem potkal cestou do hotelu v Katánii 4. den, mi napsali, že jsou z tv Prima a že by se mnou rádi něco o mém cestování na Sicílii natočili. Řekl jsem, že ano a přijeli za mnou do Syrakus. 

Byli mi sympatičtí, taková veselá dvojka. Pepa, klidný pohodář (40+) a zkušený reportér dobrodruh, srdcař a chlap s rovnou páteří. Milča, rozjívené kotě (20+), kameramanka natáčející na na mobil (jeden za druhým se měnil z Pepova baťohu, když docházela kapacita).  Procházeli jsme se uličkami Syrakus a kolem moře a já jim občas do kamery řekl pár vět. Svezli jsme se na člunu kolem Syrakus do krásných jeskyní. Bylo horko, foukal vítr, vlasy vlály, pěna stříkala a šatečky byly průhledné. 

Domluvili jsme se, že večer zajdeme všichni na vínko v Katánii. Bylo mi jasné, že poslední noc na Sicílii strávit s touto dvojkou bude všechno jiné než nuda. Zítra však musím ráno brzo vstát a vlakem se dopravit do Palerma, odkud mi večer letí letadlo do Prahy. 

Sedíme ve spíše luxusnější rybí restauraci. Budeme ochutnávat, budeme natáčet. Leccos se ještě hýbe. Vymačkávám citrón do čerstvé ústřice a mávám do kamery. V restaurací sedí lidi v "saku i v teplákách", v Itálii platí "anything goes".

U druhé lahve výtečného sicilského bílého "Diantha" se mi Pepa svěřuje, že Milču potkal na benzínce a ihned to něj uhodil blesk. Nabídl jí cestu na Sicílii, že mu bude se vším pomáhat a že platí vsechny výdaje. Milča kývla. Říkal, že bere cestu jako seznamovací: ať se ukáže, zda se k sobě hodí. Zatím je z ní nadšený. Mají prý stejné hodnoty a názory.

Mě se zdá, že Milča hází očima s velkýma řasama po všem, co se hýbe.

Třetí láhev vše rozlouskne.

Milča se dlouho nevrací ze záchod. Kde je tak dlouho? Ptá se nervózně Pepa. Pak vyrazí na záchod. Ozývá se řev a šrumec. Pak nějaké hádky s majitelem restaurace. 

Milča se mihne za oknem restaurace a mizí do nočních ulic Katánie.

Prý ji Pepa přistihl, jak vychází ze záchodové kabinky, kde byla zamčená se třemi mladými Italy. Kolem se ve vzduchu snášely papírové ubrousky. Pepa si majiteli stěžuje, že tam mají bordel.  Dostává slevu. 

Běžíme dolu Katánií a hledáme Milču. "Hele nezlobím se, ale už se prosím tě zastav a počkej na nás."

"Já jsem s ním nic neměla. Měl na prstě zlatej prsten, to znamená, že je ženatej a s ženatejma nejdu, nejsem svině."

Nakonec ji doženeme a kráčíme nocí naplněnou dramatickými emocemi a trapnem. Všechno visí ve vzduchu a nikdo nemá chuť teď v opilém stavu něco rozebírat.

S každým z nich se srdečně rozloučím; že se ještě určitě musíme vidět. 

Ráno vstávám v 8 a chci běžet na vlak. Zjišťuji - peněženka nikde. Polije mě studený pot a rozbuší se mi srdce. Nemám na vlak do Palerma kurva. Musela mi vypadnout z bundy nejde v uličkách. To teď už nenajdu. 

Volám Pepovi. Pepa spí a nebere to. Volám Milče přes fb messenger. "Ahóój? Co je?" "Dej mi Pepu." Pepa vyjde před hotel.  Půjčí mi 50 euro na vlak. Vyprávíme si u cigára o včerejší noci a smějeme se. Vypadá to na osudove zařízený začátek fajn přátelství. (Dozvídám se, že při našem prvním setkání se oni omylem dobyvali do mych dveří, i když bydleli o vchod vedle. Tím nás osud svedl dohromady.) Možná bysme s Pepou jeli spolu natáčet do Arménie.

Nad Milčou Pepa mávl rukou: prostě se to rozseklo. Teď dodělat práci, dotočit a vypadnout dom. Kromě rozbité skleničky v restauraci, kterou rukou rozdrtil, si zachoval klid.

Beru další vlak do Palerma, jeden mi už ujel.

7. den

Se vracím domů. Vlak jede pozpátku (sedím proti směru jízdy) a po mé levé ruce je širé moře, pro právé ruce zelené kopce s divokými skálami a zapuštěným bílými vesničkami. Spěchám z Messiny do Palerma po severním pobřeží Sicilie, abych stihl letado. Severní pobřeží je šťastná riviera plná palem, citrusovníků, domečků u moře s plážemi.

Zajímavé je, že jsem na Sicílii přiletěl o velikonoční pondělí západních církví (18.4.2022) a odlétám o velikonoční pondělní východních (ortodoxních) církví (25.4.2022).

Když sedím v letadle, spadne mi šutr ze srdce. Bál jsem se, že tu zůstanu trčet jako na podzim s kovidem v Jerevanu. Do Prahy přiletím a cítím úlevu, euforii a sicilskou lehkost, počechranou nočním dobrodružstvím.

Na památku si beru sicilský citrón z Messiny.